Jaromír/Gerard

Dnes má v občanském kalendáři svátek Jaromír nebo Jaromíra a v církev­ním jejich německá obdoba Gerard či Gerhard. Jméno Jaromír je slovan­ského původu a je odvozeno od slova jarý, což znamená, že jeho nositel je „bujný, prudký a silný"". Jaromír je tedy „slavný svou silou či bujností"". Jmé­no lze vysvětlit i tak, že „rád slaví jaro"". Toto velmi pěkně znící jméno bylo u nás vždy velmi oblíbené, není tedy divu, že patřilo dokonce ke jménům přemyslovských knížat.Do na šich dějin se zapsali hned dva. První Jaromír byl třetím synem kní¬žete Boleslava a měl na vlastní kůži poznat, jak to chodí v boji o moc, byť by byl tvým soupeřem vlastní bratr. Když se dostal k moci jeho nejstarší bratr Boleslav III., začalo jej stíhat jedno neštěstí za druhým. Bratr ho hned ne¬chal vykastrovat a jenom útěkem s matkou a bratrem Oldřichem si Jaromír zachránil život. Nový kníže však vládl tak neobratně, že se murel z Čech brzy odporoučet. Knížecí trůn obsadil jakýsi Vladivoj, který se ale za rok upil k smrti, a v roce 1003 byl na stolec nakonec povolán vyhnanec Jaromír. Musel ovšem čelit útokům polského Boleslava Chrabrého, který jej chtěl svrhnout a nastolit opět vládu Boleslava III. Ten si však vládu nedokázal udr¬žet a musel trůn po dvou měsících opět opustit. Jaromír se tedy stal kníže¬tem a vládl nepřetržitě od roku 1004-12. Ale byla to špatná vláda. Jeho po¬věstná mírná povaha přinesla zemi rozvrat, dokonce i ztrátu Moravy. Proto jej roku 1012 sesadil jeho bratr Oldřich z trůnu a Jaromír se raději utekl pod ochranu císaře Jindřicha. Tam však měl znovu poznat, jak chutná panská lás¬ka. Místo pomoci se okamžitě ocitl ve vězení, bývalý přítel jej navíc vydal do rukou jeho bratra - českého knížete Oldřicha. Ten uvěznil zajatce v Lysé, kde nešťastník strávil neuvěřitelných jedenadvacet let. Naděje mu opět svitla
v roce 1033, kdy jej c ísař Konrád povolal ze žaláře rovnou na trůn, aby se sy¬novcem Břetislavem I. vládli společně v Čechách. Tehdy pro změnu seděl v německém vězení jeho bratr a Břetislavův otec Oldřich. Jenomže jeho věz¬nění netrvalo dlouho a jen co se Oldřich vrátil do Čech, nechal Jaromíra osle¬pit a opět jej zavřel na Lysou. Zde bychom asi měli hledat počátky naší ná¬rodní tradice - z vězení rovnou na Hrad. Když se kníže Oldřich konečně odebral na onen svět, dosedl Jaromír znovu na knížecí trůn, aby jej však hned předal svému synovci Břetislavovi. Jeho hořký osud se naplnil 4. lis¬topadu roku 1035, kdy jej vrazi patřící k rodu Vršovců probodli na záchodě. Druhý Jaromír patřil naopak k těm bojovnějším. Ačkoliv mu byla jeho otcem Břetislavem I. určena duchovní dráha, nebyl člověkem nijak mírným či pokorným. Naopak, miloval lov a boj. Po smrti pražského biskupa Šebíře (1067) se měl stát jeho nástupcem. Tehdy vládnoucí kníže Vratislav, jeho bratr, se však obával přílišné Jaromírovy moci, a tak roku 1063 zřídil sa¬mostatné biskupství olomoucké. Úřad pražského biskupa chtěl dokonce obsadit svým kaplanem, ale v roce 1068 vzal bratra na milost. Jaromír si ja¬ko biskup počínal ve svém úřadě velice energicky a zpočátku i zodpovědně. Zradila jej však jeho prudkost. Majetkové spory mezi pražským a olomouc¬kým biskupstvím totiž řešil opravdu svérázně: v roce 1071 přijel osobně do Olomouce a svého kolegu biskupa surově zbil. Dokonce se mu podařilo, že roku 1086 byla obě biskupství opět spojena, ale o dva roky později český král Vratislav toto rozhodnutí zrušil a Olomouc opět povýšil na samostatné sídlo biskupské. Jaromír porážku neunesl a odešel do Uher, kde 26. čer¬vence 1090 zemřel.